Během návštěvy v blázinci se ptá návštěvník ředitele, podle jakých kritérií bude rozhodnuto, zda někdo bude zavřen?
Zmlácená žena u doktora: „Pane doktore, manžel je strašně hodný, ale jednou za čtrnáct dní vyrazí s kamarády na pivo a pokaždé, když se vrátí opilý, tak mě šíleně zmlátí.“ Doktor: „Opravdu Vás pokaždé zbije?“ Žena: „Opravdu…pokaždé.“ Doktor: „Fajn, předepíšu Vám heřmánkový čaj a jakmile vezme manžel za kliku, začněte ho kloktat.“ Po čtrnácti dnech: „Pane doktore, ten heřmánek opravdu zabírá, kloktala jsem a manžel si mě ani nevšimnul.“ Doktor na to: „Já tušil, že bude stačit držet hubu.“
Muž a žena se srazí v autech. Obě jejich auta jsou úplně na maděru, ale ani jednomu z nich se nic nestalo. Když se vysoukali z aut, povídá žena muži: „Tak Vy jste muž, to je zajímavé. Já jsem žena. Hmm, podívejte na naše auta! Nic z nich nezbylo, ale my jsme zraněni nebyli. To musí být znamení od Boha. Měli jsme se setkat, stát se přáteli a žít spolu až do smrti.“ Muž přitakal: „To jo, to muselo být určitě znamení od Boha!“ Žena pokračovala: „A podívejte se na tohle, další zázrak. Moje auto je totálně na mraky, ale tahle láhev vína je naprosto v pořádku. Bůh si určitě přeje, abychom toto víno vypili a oslavili tím naše štěstí.“ Potom podala láhev muži. Ten souhlasně přikývl, otevřel láhev a polovinu vypil. Pak ji podal zpět ženě. Ta vzala láhev, zavřela ji a vrátila muži do rukou. Ten se jí zeptal: „Vy nebudete?“ Načež mu odpověděla: „Ne. Já si počkám na policii.“
Během návštěvy v blázinci se ptá návštěvník ředitele, podle jakých kritérií bude rozhodnuto, zda někdo bude zavřen? Ředitel vysvětluje: „My napustíme vanu vodou, dáme kandidátovi lžičku, hrnek a kýbl. Pak ho poprosíme, aby vanu vyprázdnil.“ Návštěvník povídá: „Aha, rozumím, normální člověk si vezme kýbl, aby to šlo rychleji, že?“ Ředitel: „Ne, normální člověk vytáhne špunt! Chcete pokoj s balkónem, nebo bez?
„Haló, policie? Jel jsem autem a srazil jsem dvě slepice.“ „Tak je položte na krajnici, ať je další auta nerozmažou po vozovce.“ „Ano, rozumím. A co mám udělat s jejich motorkou?“
Přijde mladík do lékárny a přeje si: „Dejte mi, prosím jeden prezervativ, jdu dnes na návštěvu ke své dívce. Počkejte, radši mi dejte dva, ona má taky docela pěknou sestru. Anebo ne! Dejte mi tři! Matka mé dívky také vypadá celkem dobře.“ Dostal tedy tři kondomy a šel na návštěvu. Pozvali ho k obědu i na kávu, ale on celou dobu jen seděl a červenal se. Když ho dívka vyprovázela, ptala se: „Co je to dnes s tebou? Nechutnal ti oběd, že jsi takový zasmušilý?“ „Ne, oběd byl výborný. Kdo by si byl ale pomyslel, že tvůj otec je lékárník.“
Dvě spořádaně žijící ženy si vyrazí na dámskou jízdu a nějak nechtěně se ožerou jak dogy. Při návratu domů, když prochází okolo hřbitova, je přepadne naléhavá potřeba. Zapadnou tedy mezi hroby, ale ani jedna nemá nic na utření. První si tedy stáhne kalhotky, utře se s nimi a zahodí je. Druhá má drahé luxusní prádlo, které nechce obětovat. Všimne si ale věnce na hrobu, u něhož dřepí. Použije tedy stuhu na něm… Ráno si jejich manželé volají a stěžují si, jak jejich jindy spořádané a slušné ženušky chrápou v posteli. Jeden z nich pak ještě podotkne: „Začínám tušit to nejhorší …Moje došla bez kalhotek.“ Druhý na to: „Hmmm, to nic není. Ta moje měla v zadku zastrčenou cedulku, na které stálo: NIKDY NA TEBE NEZAPOMENEME. HASIČSKÝ SBOR KUNRATICE…“
„Nebreč, ona se vrátí.“ „No právě…“
Nesnáším svatby. Nenávidím, když mě příbuzní plácají do zad a říkají: „Další na řadě budeš ty!”
Tak jim to oplácím na pohřbech – říkám jim to samé…
Turista jede vzadu v taxíku a chce se zeptat taxikáře na nějaké tipy, kam ve městě zajít. Nakloní se a poklepe řidiči na rameno. Řidič zděšeně vykřikne, strhne volant, odrazí se od autobusu na chodník a zastaví těsně před obrovskou prosklenou výlohou.
Turista, hodně vystrašený, se začne okamžitě omlouvat: „Pardon, pardon, netušil jsem, že jedno malé poklepání Vás může takhle vyděsit.“
Taxikář se na něj otočí a zařve: „Nikdy! Už nikdy mi to nedělejte!“
Pak se rozdýchá a povídá: „Není to úplně Vaše vina. Víte, jsem dnes první den v nové práci a před tím jsem léta jezdil s pohřebákem.“
Autor: Juliet Caspers
