V pátek 15. prosince 2017 se plný autobus studentů a učitelů našeho gymnázia vydal směr Norimberk. Ráno trochu mrholilo, ale i přesto jsme doufali, že se počasí v průběhu dne vybere. Vyráželi jsme ještě za tmy, takže většina z nás pospávala, čehož využil pan ředitel a udělal si selfíčko s ukázněnými studenty. Když jsme přejeli hranice s Německem, dostali jsme přehled historie Norimberka (neztraťte ho, pokud budete maturovat z historie, tak se vám bude vážně hodit ?) a tím jsme si připomněli, o jak významné město se jedná. Norimberk byl důležitým obchodním centrem, sídlem několika římskoněmeckých císařů, narodil se zde král Václav IV., žila v něm německá renesance, konaly se tu stranické sjezdy NSDAP a nakonec se právě toto město stalo dějištěm Norimberských procesů s nacisty. K přehledu jsme získali i mapku s vyznačenými památkami. V neposlední řadě jsme se zaměřili na významnou osobnost výtvarného světa, která je pevně spojena právě s Norimberkem, Albrechta Dürera (představitel zaalpské renesance, malíř a grafik). Mnozí z vás si ho také určitě vybaví v souvislosti z jedním z jeho nejznámějších děl, které se nachází v Praze v Národní galerii. Ano, jedná se o Růžencovou slavnost. Do Norimberku jsme tedy dorazili řádně vybaveni.
Naše první kroky vedly do centra města ke kostelu sv. Vavřince (Lorenzkirche). Počasí se více méně umoudřilo, tudíž se nám naskytl i krásný pohled na Císařský hrad (Kaiserburg). Již cestou ke kostelu nás zaujaly bohaté vánoční trhy. Dostali jsme krátký rozhod, abychom mohli objevit vše, co skýtají. Mnoho z nás nalákaly na tradiční norimberské perníčky. Později jsme opět společně pokračovali k domu již zmíněného Albrechta Dürera. Nutno poznamenat, že se na svou dobu neměl vůbec špatně (žil v 15. a 16. století). O jeho oblíbenosti také svědčí majestátní socha, kterou jsme po cestě spatřili. V domě se nacházela výstava umělcových obrazů. Pokud je člověk jedním z mála zúčastněných, komu pan profesor Kučera o obrazech slavného malíře vyprávěl, může docela slušně machrovat. Kdo myslíte, že to byl? 😀 V místnosti se nacházelo mnoho autorových autoportrétů, například autoportrét v podobě Krista či autoportrét s květem máčky (vytvořil pro svou snoubenku). Dále nás velmi zaujal obraz Čtyři apoštolové, pod kterými jsou ukryty čtyři temperamenty. Z výstavy jsme pokračovali do Dürerových soukromých prostor. Ocitli jsme se v jeho jídelně, k níž patřily neobvykle široké židle. Ve vedlejší síni se nacházel oltář, což svědčí o umělcově zbožnosti. Neminuli jsme ani kuchyň, jež byla na můj vkus velmi skromná. Většinu místnosti zabírala kamenná pec. Po mé poznámce, že v této kuchyni bych asi neuvařila, řekl neznámý člověk, že já stejně nevařím…. No, taky pravda, alespoň mě to nemusí stresovat. Nejvíce nás ale přeci jen zaujala ukázka grafického tisku v Dürerově dílně. Jeho mědiryty i dřevoryty jsou neuvěřitelně detailní. Po celém domě jsme procházeli velice nízkými dveřmi. Konečně si člověk mého vzrůstu mohl jednou připadat jako Goliáš.
Po zbytek našeho pobytu jsme dostali rozchod. Někteří z nás ho využili k prohlídce kostela sv. Sebalda, který je patronem města a je zde i pohřben. Kostel byl za druhé světové války zničen a následně vystavěn do původní podoby. Nutno podoktnout, že renovace se opravdu povedla a jen málokdo by poznal, že se nejedná o původní gotiku. Pokud kostel navštívíte, určitě se zaměřte i na jeho nádherné vitráže, které hrají neuvěřitelnou hru se světlem. Následně jsme se vrátili do centra města a nakoupili i několik vánočních dárků.
Na konci našeho pobytu jsme byli unavení (ať už to bylo z chození po památkách či z nošení tašek s dárky), ale všichni spokojení a plní dojmů. Hlavně byli všichni živí a zdraví.
Během zpáteční cesty nás stihla sněhová vánice. V autobuse by nám to tolik ani nevadilo, ale po vystoupení na benzínce to bylo horší. Asi vám nemusím říkat, že není úplně nejlepší, když ve sněhové vánici jedete bílým autobusem a k tomu na parkovišti stojí více bílých autobusů. Zbytek si domyslete….
Závěrem děkuji paní profesorce Růžičkové a panu řediteli, že pro nás připravili skvělý předvánoční výlet!
Autor: Tereza Svobodová
