V úterý 10. října se konal první triatlon naší školy, Sofie nám proto udělal rozhovor s několika účastníky, který naleznete zde:

Rozhovor se studenty 1.C:

Proč jste se na triatlon vůbec příhlásili, jaký byl váš cíl?

Maty: Na Triatlon jsem se přihlásil, protože mě zajímalo, jak to všechno bude vypadat a probíhat. Taky proto, že jsem si to chtěl zkusit. Náš cíl byl být dobrý, ale hlavně se pobavit.

Max: Příhlásili jsme se, protože jsme se toho chtěli zúčastnit. Naším cílem bylo překonat sami sebe.

Jenda: Mě částečně překecal pan profesor Kejha, ale v úterý jsem nic neměl, tak jsem si říkal, proč ne?

Užili jste si to?

Maty: Ano! Užili jsme si to.

Jenda: Běh byl super! Skoro celou cestu jsem se držel Matthewova tempa, takže jsem nezaběhl úplně pomalu!

Jaká byla atmosféra na stadionu Slavie?

Maty: Atmosféra byla velice příjemná a pozitivní.

Jaká byla organizace?

Maty: Organizace byla podle mě velice povedená.

Jak to, že došlo k té chybě, a ty Maxi jsi jel jedno kolo místo dvou?

Max: K mé chybě došlo, protože jsem neznal trať, a proto jsem jel za jiným závodníkem, který bohužel jel jen jedno kolo.

Jaká byla vůbec ta trať na kola a na běh?

Jenda: Trať na běh byla moc dobrá, akorát sem tam bláto, no ale co bychom čekali, když ráno pršelo.

Max: Trať na kola byla bahnitá a dlouhá. Byla zatáčkovitá a několikrát jsem málem spadnul.

Chtěli byste něco dodat?

Max: Tyčinky a občerstvení u fyziky bylo skvělé!

Jenda: Celou akci hodnotím jako velmi vydařenou!

Rozhovor s Honzou Vackem:

Proč ses přihlásil na triatlon a jaký byl tvůj cíl?

Honza: Na triatlon jsem se přihlásil, protože mě tento sport baví. Můj cíl byl zaplavat, zajet a zaběhat, jak nejlépe dovedu, představu o konkrétním výsledku jsem neměl.

Jaká byla celkově atmosféra?

Honza: Atmosféra v depu (cíli) byla velice dobrá a povzbudivá.

Co říkáš na organizaci?

Honza: Organizace nebyla vůbec špatná, ba naopak na první ročník byla velice dobrá!

Co si myslíš o tom, že docházelo k nějakým chybám a cyklisti jeli jenom jedno kolo místo dvou?

Honza: Dle mého názoru to nebyla chyba pořadatelů, ale závodníků, protože pořadatelé před startem vše důkladně vysvětlili.

Jaká byla trať na kola a na běhání?

Honza: Trať na kolo i na běhání byla pěkná!

Vyhrál jsi celý školní triatlon jako jednotlivec, byl jsi rychlejší než nejrychlejší skupina, jaký z toho máš pocit?

Honza: Pocit je to velice hezký, sám jsem nevěděl, jestli vyhraji triatlon jednotlivců, a nakonec jsem porazil i nejlepší štafetu, a to o osm minut! Byl jsem velice překvapený.

Co pro tebe byla nejtěžší disciplína?

Honza: Nejtěžší disciplína pro mě bylo asi plavání, protože plavání je pro mě pouze doplňkový sport a vůbec jsem nevěděl, co od něj mám čekat.

Co tě naopak nejvíce bavilo?

Honza: Nejvíce mě bavilo kolo, protože kolu se věnuji zdaleka nejvíce ze všech sportů.

Absolvoval jsi už někdy podobný triatlon?

Honza: Dohromady už jsem absolvoval dva triatlony. Jeden terénní jako malý, ještě mezi dětmi, to byla moje vůbec první zkušenost s tímto sportem. Poté jsem zkusil i jeden duatlon, a nakonec o těchto prázdninách jsem vyzkoušel i klasický silniční triatlon, nyní už mezi dospělou elitou.

No a na konec, koho jsi považoval za největšího konkurenta?

Honza: Za největšího konkurenta jsem považoval Šimona od nás ze třídy, sice jsem nevěděl, jak běhá, ale věděl jsem, že na kole jezdí velmi dobře!

Rozhovor s Ondrou Kuklou:

Proč jsi na triatlon vůbec šel?

Ondra: Chtěl jsem si poměřit síly s ostatními, a vůbec nějak pojmout, jak jsem na tom vzhledem k ostatním lidem na téhle škole.

Jak jste se rozdělili na ty sporty?

Ondra: Já jsem byl jenom se Šimonem, protože jeden nám z toho vypadl kvůli nemoci. Plavci plavali čtyřstovku, já jsem to měl za osm minut a šest sekund, byl jsem vlastně čtvrtý v plavání. Taky jsme měli mít jednu dráhu, ale nakonec jsme měli dvě, protože plavat čtyři na jedné dráze by bylo fakt hrozný, ale plavali jsme nakonec dva na jedné dráze, takže přeplavat se nebyl žádný problém.

Jaká byla podle tebe organizace?

Ondra: Organizace byla dobrá, akorát by se možná mohli příště více přesvědčit o tom, že účastníci znají dobře tu trasu, protože tam pak docházelo k různým problémům a někteří cyklisti nejeli dvě kolečka, ale jenom jedno. Což je škoda, protože kvůli tou byli někteří diskvalifikování.

Jaká byla atmosféra mezi účastníky?

Ondra: Atmosféra byla super, ze srandy jsme si přáli „hodně křečí“! Ale jinak určitě musím říct, že všichni se tam chovali strašně fér. Například Rudův tým, mohl být první, ale zjistili, že jejich běžec uhnul o trošku dřív, ale oni se prostě přiznali. A nakonec byli druhý. Taky je od profesorů hezký, že je nediskvalifikovali, ale jenom to přepočítali.

Jak pro tebe byl složitý výkon plavání?

Ondra: No, já jsem startoval čtvrtý nebo šestý, viděl jsem, že většina lidí skákala šipku a říkal jsem si, že i když šipku moc skákat neumím, tak jí prostě skočím, protože je to přece jenom nějakých pět sekund k dobru. Což se mi nakonec vymstil, protože zaprvé, to byl svým způsobem placák, jak já to neumím skákat, ale i když to skočím a mně to pomůže vzdálenostně, tak pak mi začala téct voda do brýlí, takže já jsem ztratil čas už s tím nandaváním brýlí.

Jak vypadala ta tribuna, proč jsme nemohli fandit?

Ondra: My jsme tam byli v časy, kdy tam normálně byli lidi a nějaký kroužky, proto tam Slavie prostě ty fanoušky nechtěla.

Rozhovor s Šimonem Otrubou:

Jak se ti líbilo organizátorství?

Šimon: Ten běh a kolo bylo organizovaný docela dobře, hlavně cíl se startem, ale párkrát se mi stalo na kole, že jsem odbočil špatně a musel jsem se vracet. Takže příště bych označil líp trať.

Proč myslíš, že docházelo k chybě ze strany některých cyklistů?

Šimon: K té chybě docházelo asi kvůli tomu, jak byli závodníci vynervovaný, tak na to normálně zapomněli, ale nebo taky nedávali pozor, když se to říkalo.

Jak se ti líbila trať na kolo a běh?

Šimon: Trať byla hůř značená a byla kratší, než měla, ale trať byla hezká, akorát tam bylo hodně bahna, což nebylo úplně příjemný.

Jaký máš celkový pocit z triatlonu?

Šimon: Závod se mi líbil, protože jsem překonal sám sebe, a taky se mi povedlo vyhrát!

Autor: Sofie Petryakova